Série nešťastných filmů
Ačkoliv Butler není žádným filmovým nováčkem, jeho cesta k herecké kariéře byla náramně strastiplná. Původně totiž studoval práva. Zjistil však, že tato životní dráha je mu vlastně protivná a vydal se vstříc stříbrnému plátnu... a sérii akčních filmů tak drsných, že jsou vlastně notně směšné.

Již úvodní Butlerovy štěky na počátku kariéry se vyznačovaly nemalou obskurností. Pomineme-li překvapivě kvalitní Paní Brownovou (1997), jeho debutem byl v zásadě kratičký výskyt v bondovce Zítřek nikdy neumírá.

Tři roky na to se už mnohem významněji objevil v otřesném snímku Dracula 2000, který spražila dobová kritika i diváci. Při rozpočtu 54 milionů, snímek vydělal jenom milionů 33. Do budoucna se však minimálně tato stránka Butlerovy filmografie měla změnit.

Záhy na to přišel druhý díl videoherní adaptace Tomb Raider: Kolébka života (2003) a bizarní muzikál Fantom opery (2004). Oba již utržily více, než kolik propálily na natáčení, zároveň však jeden jak druhý platily za notně nestandardní látku, a zejména Tomb Raider si vysloužil děsivé recenze.

zdroj: tisková zpráva

Největší slávy však Butler samozřejmě dosáhl až s pověstně fašistickou 300: Bitva u Thermopyl (2006), která se stala celosvětovým hitem a proslavila jej ozubenou rolí krále Leonida. Snímek, který definoval Butlerovy další snahy na poli akčního filmu, ponejvíce připomíná videohru hranou s nesmrtelností - navzdory obecnému dojmu, však rozhodně nešlo o tak obrovský hit, za jaký je brán. Třístovka sice utržila kolem 400 milionů, jejím truimfovým esem však byly především nízké náklady na natočení. 

Drahá akce a levné triky
I když Butlerovy filmy obvykle platí za výdělečné, spojují je právě nižší rozpočty, a vystačí si tak s menším publikem. Díky tomu je lze považovat za moderní béčkovou ligu: jsou jim vlastní skoro až příliš nekompromisní akce a nepravděpodobné zápletky, to celé jdoucí ruku v ruce s lehce béčkovými triky.

Jistě, Butler rovněž natočil objektivně kvalitní látky jako drama shakespearovské Coriolanus či thriller Ctihodný občan. Ale na každý z nich pak připadly bijáky jako Gamera z roku 2009 (utržil bídných 20 milionů a šlo o propadák) či naposledy tři roky starý Pád Bílého domu (utržil 160 milionů při rozpočtu 70 až 100 milionů), jehož efekty místy působily jako vyrenderované na PlayStationu 2.

Butler však nebyl jenom harcovníkem akčního filmu, svůj druhý domov našel i ve sféře romantických komedií. Prvním zářezem na tomto poli byl snímek P.S. Miluji tě z roku 2007, později jej však doplnil o celou plejádu podobných: Chceš mě, chci tě, Exmanželka za odměnu či Chlap na roztrhání. Krom prvního jmenovaného všechny platily za mrzké látky, na něž snad i jejich vlastní diváci museli zapomenout hned po opuštění promítacího sálu.

zdroj: tisková zpráva

Letos pak král béčkové ligy vše korunoval směšnými Bohy Egypta (film utržil 130 milionů při rozpočtu 140+ milionů) a již zmíněným Pádem Londýna, v němž teroristé vezmou do zajetí celou světovou metropoli, aniž by si jejich plánů dopředu kdokoliv všimnul…

Na filmovou hvězdu první třídy, jakou by Butler musel po některých svých hitech nutně být, si věru vybírá překvapivě mnoho snímků, které by zapadly lépe do seznamu tvorby Nicolase Cage, Stevena Seagala či Chucka Norrise. Je otázkou, jak dlouho mu bude sinusoida jeho úspěchů a pádů zajišťovat přísun nových, dobře placených rolí. Když však nic jiného, Butlerova dosavadní výdrž jest dokladem, že i v roce 2016 se béčkovému filmu vede stejně dobře, jako v roce 1986!