4) London Road

Žánr: Dokumentární muzikál

Film, v němž v srdci Anglie řádí sériový vrah, automaticky svádí ke srovnání s Jackem Rozparovačem. Již od dob Sweeneyho Todda je ovšem jasné, že Britové dovedou tuhle látku pojmout echt originálně, a to je i případ London Road. Snímek se totiž namísto hledání vraha zaměřuje především na (pseudo) dokumentární lelkování po místních komunitách zasažených přítomností vraha – celé je natočené v duchu mockumentary alias falešného dokumentu, předstírajíc autentičnost, ačkoliv tu před kamerou hraje i Tom Hardy. Aby to však nebylo tak jednoduché, vzdor roztřesené kameře a nenamalovaným tvářím navíc všechny postav London Road zároveň zpívají. Snímek je totiž zároveň také intimní muzikál, což je dohromady kombinace, která rozhodně nesedne všem – na originalitu si u ní však nemůže nikdo stěžovat.

zdroj: Archiv

3) Humr
Žánr: Řecká romanticko-dystopická kafkovina

Ze čtveřice vybraných snímků je Humr zřejmě nejznámějším ze všech. V českých kinech běžel jenom dva roky nazpět a výrazně mu v popularitě pomáhá tvář Colina Farrella spolu s Rachel Weisz. Přítomnost mainstreamových představitelů ale neznamená, že Humr platí za normalitku - naopak, v ústřední zápletce jde o dystopickou budoucnost, v níž jsou single lidé násilně odváženi do "Hotelu", kde si musejí najít partnera... nebo je čeká transformace do zvířecí podoby a vypuštění do přírody. Surrealismus opět mlátí dveřmi, ani Humr však není nejdivnějším vybraným filmem - a dokonce není ani nejdivnějším řeckým filmem na seznamu

zdroj: Archiv

2) Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě
Žánr: Švédská nihilistická komedie

Nikdo neumí zkřížit depresivnost a komedii tak, jako Skandinávci. Lze očekávat, že švédsko-norský „Holub“ bude už podle názvu absolutní intouštinou, navíc korunovanou existenciálním tématem a rozvláčným tempem – je tomu skutečně tak. Příběh, pokud tak lze tapisérii absurdních skečů nazvat, čerpá inspiraci v běžném životě, podstatnější je však kamera a zvuk. Právě ty činí z filmu spíše cosi jako sérii oživlých obrazů, do jejichž dění na okamžik nakouknete. Severský režisér Roy Andersson, však disponuje nejen avantgardní poetikou, ale zároveň i černočerným humorem. Ten činí Holuba poněkud zkousnutelnějším i pro tradičnějšího diváka. V jistých okamžicích snímek dokonce rezonuje atmosféru Monty Pythonů, a to už je co říct.

zdroj: Archiv

1) Norsko
Žánr: Řecká upírská hudební retro parodie

Netradiční náhled na upírskou tématiku je dnes v kurzu – po Přežijí jen milenci nebo Ať vejde ten pravý, snad reagujících na popularitu přesně opačného pojetí v sáze Stmívání, se rozhodli své k tématu říct i Řekové. Jejich snímek jménem Norsko stopuje trampoty dospívání skvělého tanečníka, leč světloplachého mladíka po příjezdu do Atén… v roce 1984. Oproti artové poloze je však retrospektivně pojaté Norsko především jako (přiznaně) laciná parodie brakových filmů 80. let – v zásadě cosi na způsob řecké verze Kung Fury. Logicky tu najdeme i erotické lepé děvy a prchající nacistické zločince.

zdroj: Archiv